Venezia

Za oknem mění se barvy a podnebí též.
Všechno míň ublíží, než tvoje jediná lež.
Opouštíš údolí, srdce mě zabolí,
Vzpomeň si, co jsi mi psal.
To, co se slíbilo, rychle se změnilo,
když pošťák před domem stál...

Věty, slova, písmena a dopis plný frází;
hurikán z mých citů naší plachetnicí hází.
Kam doplujem?
Řekni - kam?
Mám se bát?
Zachumlaní do příslibů - proto jsme tu nazí!
Miliony výčitek ti facky rychle sází.
Zbavit se mě, vzpomínek,
jsi zkoušel tisíckrát.

Riamare...
Precipitare...
Tumultuare...
Per te...

Za oknem krvácí slunce jak zraněný král.
Vítr si pohrával s listy, co následně vzal.
Dals mi sliby - žádné činy.
Slibovals mi, že jsi jiný.
Gondoly ti vzaly upřímnost.
Ulicí jde maškaráda -
- já tě měla TOLIK ráda!
Přiznej si, že bylo toho dost!

Za oknem zavládla tma, co pokryla stráň.
Marně mi říkali - srdce své sobě si chraň!
Schovávám pod polštář slzy i svoji tvář,
pak dopis - poslední snad.
Já chtěla lásku mít a ty svůj věčný klid,
pak přišel veliký zvrat.

Věty, slova, písmena a dopis plný frází;
hurikán z mých citů naší plachetnicí hází.
Kam doplujem?
Řekni - kam?
Mám se bát?
Zachumlaní do příslibů - proto jsme tu nazí!
Miliony výčitek ti facky rychle sází.
Zbavit se mě, vzpomínek,
jsi zkoušel tisíckrát.

Riamare...
Precipitare...
Tumultuare...
Per te...

Za oknem změnil se duben v listopad, máj.
Ne se mnou, s jinými, odteď si, bambino, hraj!
Plány - ne náhody, až budeš u vody
s jinou zas poklidně stát!
Teď sbohem vzájemně,
věř však, že bude mě
Vzpomínka na tebe hřát...

Věty, slova, písmena a dopis plný frází;
hurikán z mých citů naší plachetnicí hází.
Kam doplujem?
Řekni - kam?
Mám se bát?
Zachumlaní do příslibů - proto jsme tu nazí!
Miliony výčitek ti facky rychle sází.
Zbavit se mě, vzpomínek,
jsi zkoušel tisíckrát.

Riamare...
Precipitare...
Tumultuare...
Per te...

Riamare...
Precipitare...
Tumultuare...
Per te...