Bezmyšlenková láska

Svět nelze dobýt slovy, ač jsou sebe ostřejší
tak nač se tu mám zlobit, už nejsem včerejší.
Vytáhnout meč a sekat to není účelem
na boží vůli čekat, tak kam se podějem?

Rozum každého zdobí, ale málo funguje
každý se jenom zlobí a vztek v něm trucuje
a tak si říkám bože: proč jsi nás opoustil?
neříkem mi: cože? to není přec tvůj styl.

Snad možná jednou dospějem a pochopíme cit
dříve než se nadějem, než prosvítí nás svit
zatím v temnu čekáme a zkoušíme tu žít
myšlení se lekáme a všechno chceme mít.

Nepolykám na sucho, jablko poznání
čekám až ti na ucho šeptnu vyznání
syčení je hadí hlas a proudí tiše do mysli
nezkřivím ti ani vlas až budu šeptat nesmysli.

Jsem rád tu s tebou na světě a jsem rád že jsem tady
mé srdce už se nezplete a neumře mi hlady
jen ty jsi moje jediná a já to stále cítím
jsi navždy moje rodina, jsi láska moje žití.