Závislost.

Závislý.
Skotačí v pláči,
jak bezbranné dítě,
co se v kole radosti točí.
Slyší hlas. Ten její.
Slyší ho od doby,
co sám o svůj přišel.
...Volá ho...
On oněměl údivem,
Musel být s ní, aby našel souvislost.
Hned!
...Ona je jeho závislost!

Za vše hned zaplatí,
když ona poutavým kouzlem neznámého
ho nerozvážně políbí...
Smrtelným hříchem se srdce proviní.
S koncem smutečním se nerozvážně blíží...

Chtěl jen to poznání,
co trápí se v okamžiku ticha.
Jen mlhavé šedavé přiznání,
co zmizí jako mlha.
Však ona ho žene peklem,
i když chce ráj,
Ví to vůbec?...
Nevidí děsivou rozdílnost.
Musí jí vidět!
Je jeho závislost.

Křičet a plakat,
vyrvat si srdce z těla.
Osudem, co zahrál si melodii,
co už jednou zněla.
A chvíle domnění nočních můr?
…Jen čirá skutečnost.
To ona je jeho závislost.

Spletitým dojmem,
se zážitky ze vzpomínek ,
složí další lež.
Zástěrkou zahání pouto věků,
co zmizelo jedním dnem.
A otevřený děj bez nalezení zdárného konce
a spousta otázek,
bez úniku.

S pocitem samoty
bez jejího doteku si uvědomí,
jak hrozné to je.
Jak jen to je lehké,
sklonit hlavu pokaždé,
když o něco jde.
Co tvářilo se tak sladce?
…Co za ubohou prohnilost?
To ona... je jeho závislost.

Natahuje ruku,
s rozervaným srdcem,
Když ona se nevrací,
chtěl by kouzlem svůj život skládat.
A jeho srdce roztřišťuje se na kousky.
Však stále čeká její návrat.
Vždyť ona sama ho uvádí v nevinnost!
To ona je jeho závislost.

S ostrovem návratu
vrátí se zpět.
Se štěrkem z duše,
zoufalé bez ní,
navrací v údiv svůj dávný svět.
Miluje jí,
jako drogovou vznětlivost.
Vždyť právě ona je jeho drogou.
...Je jeho závislost.