V iluzorním světě

V iluzorním světě,
jež kdysi snad zdál se bez hranic,
stála nahá a mráz líbal její tělo,
však ona už necítila nic,
tělo se ani nezachvělo.

Bez Tvé vůně, bez zvuku Tvého hlasu,
v tichu, které nastalo,
vzpomínala na to, jak málo měly času.
Pamatovala si vše, jako by to bylo včera,
a zároveň měla pocit, jako by se to nikdy nestalo…

Na rozhraní mezi snem a realitou,
s chodidly přes okraj propasti,
se sklenkou vína ještě nedopitou,
se směšně malou náplastí,
na potrhané struny srdečního tepu,
zranili ji ještě v letu…