Jen nepatrná otázka, kam poděla se Tvá láska?

Jen jedno bych Ti říci chtěla,
kéž při tom do očí hledět bych Ti směla!
Mám jen nepatrnou otázku,
kam zabednil jsi svou lásku?
Jak oheň spálil na mě Tvé vzpomínky!
A já Ti je chtěla posbírat, jak nějaké kamínky!
Jak když hvězdy na nebi už dávno nesvítí,
a v zahradě povadlo veškeré kvítí!
Tak já cítím veškeré Tvé city ke mně!
Kde jsou Tvé dlaně, co hladili mě jemně?
Kde jsou vzkazy, na které denně jsem se těšila?
Kde je duše, co v něháh se mnou hřešila?
Kde je ta šelmička, co věřit jsem ji mohla?
A ta Tvá touha, co po mě tolik prahla?
Kde je úsměv, co na duši mě pohladil?
Kde je hlas co výsměškem nikdy nezradil?
Kde je ke mně veškerý Tvůj cit?
Že miluješ mě, nebyl přece jen pocit?
Kde jsou oči, co dívali se na mě jak na krásku?
Odpovíš mi konečně na tu otázku?
Kde je najednou Tvá láska?
Ta života všech tajemná kráska!