Svatební roucho

Nečti mé výmysly,
já si jen hraji s čísly,
spěchám oddat své kosti,
a milovat se do libosti.

Copak tě nutí odvracet
ode mne svůj zrak,
a co mě nutí navracet
se zpátky: krok jak rak.

Do jara mohla bych být tvoje,
když nebudeš se bránit,
a obléci se do slavnostního kroje,
poslední perlu navléct na nit.

Nečti mé básně,
jsou ti příliš cizí,
ponoř se zasněn
do našich vizí.

Copak už dopadá
svit hvězdy, co nás spájí,
a otevírá se nám zahrada,
zahrada Boží v ráji.

Do jara vykoupu se v tvém těle,
a otevřu se nové pouti,
vnímám tě jako srdce vřelé,
neodmítá a nesoudí.