Změnila parfém

Opovržení hodné.
Sama
mezi lidmi.
Plní se srdce,
jak ideály z knížek,
malinký prostor v okamžiku pravdy.
A všude kolem ticho.

Ztracená v umění,
inspirací zmatená
z nitky kouzla
stvořené Múzou.
Ta tvářička znavená,
chudinka ztracená
ve veršovaném blouznění.
Neví.
Netuší.
Nevnímá.
Vpíjení
inkoustového pera.

Vrací jí lásku.
S návratem života,
ozvěnou spánku.
Spí či bdí?
Kdo inspirací je?
Tak hledá temnou stránku
tikání hodinek...Času.

Strachem,
třese se
Zimou
stává se
klasickým příkladem
surrealismu.

Zdánlivě dávná
vůně „Minulost“
Procitla v lásku.
Láska!
Srdce krutá pohnulost!

Vžitá představa
Pohádky,
kde píseň sladká zní.
Přirovnání hmotné látky.
A hudbou je království.

Malinký poznatek,
dotyk ve chvilce krásy.
Něžný.
Citlivý.
Schovaný,
snad na horší časy.
Jiná je.
Zmatená v citech.
S láskou.
A změnila parfém.