Ticho předjaří

V hlubokém výdechu
končící zimy
praskly okovy tísně
když láska vykřičela
poslední své slovo

blankytný pohled
rozlil se po nebi
a nastalo ticho

ticho tak hlasité
co leští ostří
samotě
a ukazuje tvář
vlastnímu životu

prosí o slitování
o kousek tepla
slunce

spadly na zem
krůpěje žalu
co uronila víla jara
těsně před tím
než nazuje si
zelené střevíčky

že přijde
již brzy
probudí břízy
kouzelnou mocí
zažene ticho
ptačím sváděním

a osamělá srdce
opět naplní
radostnou nadějí
očekáváním
touhou
a znovuzrozenou
láskou.