Žila byla

Žila byla spokojeně dívka mladá.
Však láska chyběla ji pravá.

Najednou objevil se on, mladý, krásný
s pohledem tajemným.
Den za dnem stával se pohled
více upřímným.

Láska, ta co si ji tolik přála přišla.
Prince z pohádky našla.

Žili si spokojeně den za dnem,
bylo to jako nejtajnější sen.

Plánovali, slibovali si život společný,
upřímný pohled ale měnil se v záhadný.

Kam mizí ten romantik?
má v ruce jakýsi tik.

Nevěděla, netušila nic.
Nechtěla vědět, co bude se dít.
Obelhával, sliboval, že bude zas líp.

Uvěřila hloupá slečna
nevěřila, že je z něj fetna.

Pomáhala, snažila se
spolu to zvládnem přece.

Omlouvala, věděla, že je jiný.
Stokrát odpustila mu jeho viny.

Hloupá to dívka prohrála bitvu.
Však s tímhle soupeřem není divu.

Utekl s milenkou, nad kterou se nevyhrává
jí tu nechal, ona dál s životem prohrává.

Vzal jí hrdost, vzal jí rozum a sílu.
Dal jí lhostejnost a dal jí nedůvěru.

Konečně si připusť
a sobě možná odpusť.

Nebyly to tvoje viny
jen uvěřila jsi svini.

Jenže dál den co den chodí s trápením
výčtkami a bolestí spát.
Stalo se to před dvěma roky
měla by to už vzdát.

Neprohrála jenom bitvu,
ale celou válku.

Dřív to měla pochopit,
a vzít na něj baseballovou pálku.