Láska až za hrob

Hřbitov jedinným místem byl,
část života jsem zde žil.
Stál tam nocí i dnem,
hřbitov, zůstal jedinným snem.

Stával nad hrobem člověka.
K němuž cesta daleká.
Stával tu dnem i nocí,
poután myšlenou mocí.

Díval se nesměl uchopit.
Proč? Nemohl to pochopit.
Slyšel a nesměl poslouchat.
Proč? Nemohl naslouchat?

Dal jedinné co měl,
srdce, nezapoměl.
Ale ani ono pomoct nemůže.
Jeho láska všechno přemůže.
Proto řekl: "Sbohem země! Má lásko pojď ke mně!"