Slunce

Já už mám jen prázdné nitro,
tak prázdné jak časné jitro.
Kde nikde nikdo není
a naplní se až po rozednění.

Až vyjde slunce na nebe
a prozáří celou zem.
Já budu myslet na tebe,
že ty tu jsi a já tu jsem.

To teplo žáru tvého srdce
roztaje můj led, co v sobě mám.
A bude hřát tak prudce,
že vím, že nebudu sám.

Jen bojím se, až přijde večer
a slunce půjde spát.
Tak budu sám a prosit, klečet,
že nemám své srdce komu dát.