Pro mě

Každý den jí nosím v hlavě, myslím na ní.
Myslím, ale jen tak hezky, hravě.
Hrál bych si s ní, jak s koťátkem, které se přišlo přitulit.
Chci jí hluboce hledět do očí a jen občas něco promluvit.
Pouze ty nejkrásnější slova, stále znova a znova.
Jen ta slova co její krásný úsměv vyloudí a mne k radosti a štěstí odsoudí.

Chtěl bych prsty projíždět jejími nádhernými vlásky a cítit tak to teplo, mé milované a nové lásky.
Chtěl bych políbit každou její pihu, od jejího severu až k jejímu jihu.
Chtěl bych hladit její hebké tváře, nádherné, jak ta nejjasnější polární záře.
Chtěl bych obdarovat její nosík pusinkou, jen takovou lehoučkou a malinkou.
Chtěl bych každé bříško prstíčku, políbit až k malíčku.
Chtěl bych mnoho, já to vím. Zatím o tom pouze sním.


A ty oči, ty které jsem tak miloval, do těch bych svou věrnou lásku navždy sliboval.
A ta pusinka, ta si žádá svou, kapitolku jedinou.
Možná příště, možná nikdy.


Jsem moc vděčný, že jí znám a inspiraci od ní dostávám.

Je mi vším a je mi ničím snad jen tímto, náklonnost si neponičím.