Touha

Tak bezbřehá,
jako vesmír oceánů
a hluboká stejně,
jako jeho propast

Byla slepá,
jako noc
a stejně jako ona
roztahovala své sítě
a toužila
nemohouc popadnout dech..
najít svůj úděl...

Tušila,
tak jako tuší
zhrzená milenka
a cítila,
tak jako ony cítí
bolest...
zklamání když nedojdou naplnění
a vadnou
v ostrůvku sebe sama...

Stala se symbolem
a činem zároveň
nepřipouštějíc porážku
nebo pochybnost
jen rozčarování

Věděla
a nevěděla nic
Touha...
Tak malicherná...
Jako vzpomínka.