Pošlapaná křídla

Našla dívku v lese čarodějka,
ležela v trávě víc mrtvá než živá.
Léčila rány na těle i na duši
a příběh lásky, boje i zrady vyslechla si:

Potkala jsem čaroděje, on lásku mi ukázal
a srdce mé do ranečku uvázal.
On ukázal mi nádherný svět,
ve svitu měsíce.. denní sněnní.. sluneční paprsky a noční bdění.
Pak přišla ona, vynořila se jak nemoc zlá, ten svět mi vzala,
křídla mi ustřihla... pošlapala.

Neb ona lásku svou hájila, a já též..
boj začal urputý, o život o lásku ?
ne.. byla to jen sprostá lež.

Ona dítě s ním čekala
a já bídně se zapíchnout od ní nechala.
On jen stál a v skrytu se smál,
příjde jiná co lásku dá, tak proč se prát,
proč vysvětlovat či snad mít rád.

Zrada, smutek, pocit zlosti
uchopil mně až do morku kosti.
Já lásku, věrnost, srdce mu dala
a bolest, trápení a nedůvěra mi zůstala.

Ta čarodějka, ji vyléčila,
bolest sdrce však utišit nemohla
tu zahojí snad jen čas,
jen jizva zůstane v srdci, jako varování
... na věčný čas.