Už zapomen

Slzím nad řádky prázdných slov.
Vím, že už nebudeš je psát.
Jsou poslední z tisíců,
ve kterýchs psal mám tě rád!

Krčím se u klávesnice,
slyším jen klep mých prstíků,
píšou sami tyhle řádky,
vzdávají hold básníkům.

Najednou je ticho.
Tlačítka se zastaví,
v hlavě mám zmateno.
Slzy po kapkách stékají.

Nic, nic není v mé hlavě,
ted už jen srdce buší.
Nikdo, ani já nevím
co má tahle holka v duši.

Opět je tu nápad!
Ne prominte,
to je jen vzpomínka...
...na tebe.

Musím už přestat,
přestat myslet, přestat psát.
Verunko má milá,
už nesmíš sobě lhát.

On je tvůj kamarád,
určitě rád tě má...
...jenom trochu jinak!
Přestan ho prosím milovat!

Už navždy zapomen,
co bylo krásný bylo...
Ted jediný co chce a můžeš
je jít jako přítel vedle něho!