hodiny

poslouchám noc
je tady všude kolem
mate zvuky z rozmlácenýho autošachu
dávivej sen prořízl vzduch
vystřelil do prachu
zatahal za provaz
odřízl

chci vědět

chci vědět co slyší dítě
který se ještě nenarodilo
dokážeš si ještě vzpomenout?
dokážeš si ještě vzpomenout
na tmu?


(je tady
všude kolem)


já bydlím ve tvý srdeční komoře
jsem tam
uvězněná
z čistý lásky
jsem tam a
nehnu se
nemůžu
dýchají za mě tvoje plíce
nemůžu se hnout abych tě
nezabila
.
jsem
vězněm
ve tvých
hodinách
zabalených do pláštěnky z perikardu
.
.
už dlouho
se připravuju
/tě připravuju/
že odejdu
dřív než mě krev
vyplaví
dřív než mě
vyplaví
z bytu
.
.
/tak
tik
a/ tak
.
.
zmiz
lásko
zmiz a nevracej
mě
nikdy nevím
kdy se vypařím
a kdy změním se
ve vodu
kdy v oheň a
spálím se
/o sebe/
kdy ve vítr
a uletím
a v prach
se rozpráším
a listí
kdy mě přikryje
tma
a konec

konec
jde po málu
neprosí
a neděkuje
jen přijde, beznohý
rychle nebo
nejistě
/a stejně nemůže přijít/
zmetek
je tak malý
a jak se do něj narvem?
nebo ho postavíme
mezi nás?
mezi nás
a jak to uděláme?
když není vidět
ani ten mikroskop ho nezvětší
.
.
ležím
někde v nevědomí
z hlavy mi trčí
ruka
drží hadici co vede do zadrátované
sítě na zachytávání snů
z hlavy
mi trčí

had
hlad
hlas
hlasy

přicházejí
dovnitř a ven
volají pod oknem
moje jméno
na někoho
z milionů lidí
a psů
a křečků
a všech prasklejch lamp co se jmenují stejně