Rozchod

Tak sem v naši lásku věřil,
a své srdce ti svěřil.
Moje city byli pravé,
Mé tělo ti bylo hravé.

Dělal sem ti tu starou hračku,
která se v koutku krčí.
Nezažil sem pocitů rvačku,
všechno ve mě chrčí.

Neznamenám z hola nic,
proto ti nemůžu nic říct!
Nechápu své city,
koukám na ostré břity.

K ruce si je přiložit,
u toho kus básně přeložit.
poté otřít z rukou krev,
Nemyslet na ten strašný hněv.

Beznaděj ovládla mé srdce,
když si odložila své ruce.
Co mám si vyčítat,
jen stracené dny počítat.

Láska prý hory přenáší,
však lži to sem zanáší.
Jiného již miluješ,
srdce na zeď mu teď maluješ.

City moje sou v popelu,
ležíš s jiným v hotelu.
Tak si říkám: Načpak žít?
Se zlomeným srdcem nepřežít.