Prostě výlev srdce puberťačky

Prázdnota..? Není nic….Strach? není nic..Nenávist..? není nic..Láska..? to je víc.!..Je to všechno dohromady
Rozhází tě na hromady, malinkatých kousků těla, zamilovat se.? To sem chtěla. Není to navždy, není to moc Stačí to ale na to , proplakat celou noc.. Dni sou jako úleva..noci smutku obleva..Nevnímám už okolí , nic jak láska nebolí..Kéž se mi jednou podvolí a podá se mým citům..konec prázdným úsvitů..Láska je jak slza.. A proto tolik brečím? Chytá mě schýza, zastavte to něčím! Proč mi nikdo nechce pomoci.? Sem tak plná bezmoci…A tak jako láska planoucí..Pálí jak voda vařící.Kdo se jednou spálí, Má strach jí dosáhnout znova.Ale když přijde, dochází mu slova.Výmluvy rozumu, srdci neporučíš.! Ke koruně stromu taky jen tak nevyskočíš.I kdyby si věřil, chtěl, naději měl, jen sám sebe neviděl…nevynutíš si něčí cit,musíš to jednoduše nechat být..Vždyť v jednoduchosti je krása, ale spása? To zdaleka není, jednoduchost v životě se v lásce v těžkost změní..Dál zákony fyziky, kdo zná jejich znění, stejně v lásce lepší není, na lásku není vzorec, je to prostě začátek a krásná předehra než přijde konec…po té dohra..Bolest..slzy..úzkost..Obrovský chlad samoty, promrzneš až na kost..Pak přijde chvilková slabost, nával horka, radost a jsi v tom znova, zase stejná osnova….Říkám si třeba teď je to ten pravý..? Smutku mě zbaví a já se zas ponořím do sladké chuti citů.. ne zatrpknu..ty zase nejsi tu!..Kdo řekl NE jednou, řekne ho i podruhé.. to je známé upozornění pro druhé..ale řídí se tím někdo?Kdosi?...Možná ten co silně prosí život aby konečně otočil štěstěnu, on má víru a čeká na změnu..Dostane zklamání..? donese se mu krachu..?či jeho chmury utichnou v prachu..čelem se postavím ke svému strachu, najdu si lásku a štěstí.. zázemí.. svoje vlastní malé území..budu mít svá pravidla, přehodnotím priority udělám změnu ať všichni vědí o mém jménu..ať při jeho vyznění všichni se rozzáří jak příroda a listy na podzim.. v září…Otázky se hrnou…Nad milostnými tématy je spousta otazníků.Pokrývá to sobectví milých zrádných nevěrníků.Moje slova, moje činy plynou s příčinou někdy bez příčiny…Každý je snílek já sem taková..Někdo své sny před světem uschová..ale je dobře když sníme je svět aspoň o trochu hezčí, věci se lepší a někdy i skutečnost předčí..Někdy ale vyvrší v naivitu.. A naivita je v malé míře v pořádku ale přeskočí li hranici tak věci do řádku, rozhází se v chaosu a poté přijde rád, zas ten známí chlad..Proto na konec říkám všem, že není chybný ten ani žádný jiný tohle je život co ovlivňují naše činy..!