Srdce není na ovládání

Rozum ví, že tě nemůžu mít

avšak srdce musí o tobě stále snít

V noci o tobě snít, ve dně trpět
toužit po tvých rtech, a nesmět tě políbit,
hledět do tvých krásných očí, a vědět, že nikdy nebudou planout pro mně,
a tvoje něžné srdce, zabíjí mě tiše.

Karty to předpovídali, ale já nevěřil jim,
já bojovník, proti osudu šel jsem,
avšak na jeho zeď narazil jsem,
srdce krvácí, k depresím mě přivádí,
neví co dál, vysvobození prosím!

Spadl jsem do králičí nory, bez světla na druhé straně,
nevidím cestu na světlo, cítím pouze chlad a temnotu,
nejsem blázen jak Francesco Petrarca, vím, že není naděje...

Osude, dej mi alespoň cenu útěchy,
zbav mě těch emocí,
zatahej za pár nitek,
a jinou lásku, do života mi přiveď...