Vlnobití

Stejnou cestou oba chodíme,
není náhoda,že se zas vidíme.
ve střepech letních paprsků,
jsme si jen chvíli nablízku.

Od svého vozu se na mě podíváš,
otazník v očích neskrýváš...
Miluji tyhle silné chvíle,
kéž by neměly žádné cíle.

Chci tě vidět ještě déle,
když tak koukáš na mně směle.
Je to jako vlnobití,
síla kterou z tebe cítím...

Za volantem ještě chvíli,
z tvých pohledů jiskry střílí.
Jen potichu na tebe volám,
že tomu chvění neodolám...