Lampion

Nebe plné hvězd,
tak pojď,lásko,dotkneme se jich,
třeba svět tam dole začne Naší láskou kvést.

Pojď, možná vzlétneme až k nim
a na velkém voze schoulíš se na můj klín.

Ve stínu Tvých řas,
na nebi plném hvězd,
přestanem vnímat zemský čas.

Chvíli ještě zůstanem tu,
vždyť nemusíme si na nic hrát,
tenhle okamžik Nám přece nemůže ani slunce brát.

Ještě dotkneme se hvězd,
než zapadnou s Námi do tmy,
před tím ještě poskládáme si svůj svět,
kde budou vonět mandragory.

A s podvečerem začnou ptáci zpívat,
my půjdem, lásko spát,
do očí si budem vkládat sny
a ruce Naše necháme si spolu hrát.

Tak zase večer až zazvoní zvon,
pod nebem plným hvězd,
my svítit budem na zem,
jako jeden lampion.