Větvička šeříku

Utrhl jsem větvičku šeříku, má milovaná,
protože jeho krása je pomíjivá,
jak Vaše jedinečnost v těchto živých snech,
ale aspoň na malý okamžik si ji v očích chci podržet.
Do dlaní Vás vzít, má milovaná,
po vlasech do nekonečna Vás hladit,
každý den pozorovat jak Vše krása odchází,
jak šeřík, který bez lásky svých bližních žízní schází.
Neměl to být, pro mě, hřích,
jen touhou nechal jsem se chvilku vést,
a jenom skonem bez zjevných příčin
teď k životu jednotlivé další hříchy přičítám.

Utrhl jsem větvičku šeříku, pro Vás, má milovaná,
která v očích máte bezednou studánku,
ve které se každičkým dnem ztrácím,
a hledám kruh záchrany ve Vašem srdci.
Bez slunce i nádherná květina během chvilky zemře,
to jen člověk může žít bez slunce tvého úsměvu,
žije ze dne na další prokletý den,
který ani špetku smyslu nemá.
Utrhl jsem větvičku šeříku
a místo srdce svého, k Vám ho teď pokládám…