Poštovní schránky

Paprsek Tvůj mi do srdce vepsal,
zpáteční adresu
s nadpisem LÁSKA,
tajemství, které jsem doposud neznal,
ukryté v obrysu
blízkosti laská...

Život nám cestu zpečetil
mlčenlivými ústy,
ohradil překážkami dny,
úsměvy, které jsem vykouzlil,
jméno Tvé kreslí mé prsty
do jeho hladiny.

Zežloutnou všecky bílé stránky,
svůj život položím,
lásku, tu nevyslovíš,
ukládám do rudé poštovní schránky,
cítím jak sněžím,
čekám, co očima povíš.

Oheň, jenž ve mně začal plát,
když Ty jsi zakřesala
srdcem o srdce,
uhlíky lásky budou hřát,
bolístky mé jsi zkonejšila
jak vlnky na řece.

Jsou tisíce slov a posílám
je zabalené v polibcích,
jen Ty jim porozumíš,
bez Tebe podoben lampám
v temných ulicích
kudy tiše se modlím, ať chodíš.

Marně bych klepal na dveře,
kde nepřebývá láska,
a kde jsou schránky plné,
Tvá bílá dlaň mi otevře
a okno nepopraská
a vše je s Tebou jiné...

Tak po kapkách skládám
do Tvé poštovní schránky
své upřímné díky a lásku svou
a jediné žádám,
ať dopisů stránky,
jež čteme si, nikdy nezžloutnou.