PŘÍCHOD

Tikaly hodiny u dveří,
čekali až se sešeří,
holka čeká výčitky,
slzy se roní za víčky.

Táta s hodinkami v ruce,
čeká v domění,
že své holce zláme ruce,
než-li se rozední.

Chvátá holka, domů chvátá,
než vypění její táta,
poprava bude k večeru,
doma už chystaj sekeru.

Matka prosí za dceru,
otec se rozzuří,
chytne ji za zástěru,
před dům posílá ji.

Holka celá bledá,
spásnou cestu hledá,
uřícená běží,
honem už se šeří!

Domek už je v dáli vidět,
venku tma se rozlehla,
holka už nic nechce vědět,
nebojí se toho zla.

Táta stojí na zápraží,
sekeru už v ruce drží,
dcera domů pozdě jde,
co se stane, co bude?

Děvče domů pozdě přišlo,
otece zvedá sekeru,
až mu náhle líto přišlo,
že se zlobí na dceru.

A už se drží v objetí,
jako v ňákém zakletí.

...A i když uděláš toho dost,
...nemusíš prosit o milost