První "Miluji tě"

Ten pocit mi hrdlo svírá…
Vyplněná v srdci je má „díra“,
Pocit beznaděje pomalu zmírá…

„Tak to řekni!“
Křičím v duchu…
Tvé rty přibližují se k mému uchu…
A? Zase nic…

Touha to slyšet…
Jak to popsat?
Chci tě to slyšet křičet,
Ale zároveň šeptat…

Vteřina utíká jak hodina…
Ta chvilka připadá mi jak věčnost…
Tak mi to pověz…
Pak budeš mít nejen mou vděčnost…

Ale…zaváhání…
Co když to je zcela něco jiného?
Co když si dělám plané naděje!
„Tak pověz..co mi chceš říct ze srdce svého?“
Opět se nic neděje…



Už myslím, že to snad nikdy neuslyším…

V TOM :
„MILUJI TĚ!“
Nezašeptáš, nezakřičíš…
Prostě to řekneš…
Chvíli koukám,
Přes slzy nevidím…
Nevím jestli sem to slyšel nebo ne,
Nevím zda sním nebo bdím…
Vím jen že …
…Že sem nejšťastnější na světě!
Že sem se dočkal…

Objímám tě…
…líbám tě…
…miluji tě…
Nechci nikdy přestat,
Chci v tomhle momentu navždy zůstat…
Tvoje první „Miluji Tě!“
Tvoje první… a k tomu pro mě…
…doufám že poslední!

Děkuji!!