SEN

Usínáš má lásko, kdesi v dálce
a měsíc hlídá Tvůj spánek poklidný.
I já zavírám oči a už chci být v tom světě,
kde je to tak sladký a nevinný.

Myšlenky odpolouvají do tajů a krás,
kde kapky deště cinkají a struny hrají serenádu,
tam do těch krajů já chci plout za Tebou a
podplatím i převozníka snáz,
jen ochutnat z úst Tvých čokoládu.

Tam holubičky naučí nás zpívat jejich písně
a v oblacích létat bez křídel
a Nám se nechce ze snu vsát a vrátit se
do plných měst a honosných sídel.

Projedem sen na voru, nazí, přikrytí jen
barvami lučních květin.
A modlit se k slunci budem, ať za obzorem
zůstane ještě pár setin.

S východem vzbudíme se každý sám,
celý den přemítat,co kdy bylo krásnější...
A když slunce zapadá, vracím se do náručí Tvé
a každá chvíle je zas o trochu vzácnější.

Ptáci, květiny i stromy, postavili nám chrám
a já, kopretinu ve vlasech,
vcházím v šatičkách bílých,
že záviděla by každá z těch bohatých dam.

Prstýnek z borůvek upletený,
navlékáš mi se slibem na rtech,
že naše životy i jména jsou navždy už propletený,
a na věky budem spolu žít jen v těch nejkrásnějších snech.