O víře a bolesti

Větší, jsou větší než já,
vzpomínky na dny, kdys byla,
než jsem ztrail mé iluze,
sílu a chuť žít.

Bolestí, kterou Tě miluju,
neumím ve verších popsat,
přesto jsem ten,
koho máš odepsat.

Ztratil jsem mnoho,
ztratil jsem Tebe,
přesvěčený o lásce,
přesvědčený o víře
a důvěře v Tebe,

svěřil jsem Ti své srdce,
abys ho uzdravila
a vrátila mi ho plné
Tvé lásky, ne života zbavené.

Ty, já a vše co bylo,
už není,
zaniklo
a zůstaly jen vzpomínky,
a Ty bolí, když na ně pomyslím.

Únik do tmy a mezi sny,
přivádí básníka mezi blázny,
přesto věřím, že jednou
poznám lásky andělské perutě,
bílé, bez krve ze zlomeného srdce
a neschvácené.