Prozření

V jakých hlubinách nachází se prozření,
v potůčku slz, každičký večer pouhé doufání,
a tam, na širých pláních beztravných ploch,
ve snech ňadra líbá, osahává, skoro němý hoch.

Tím hochem mohu boud i já, či někdo jiný,
co duším daruje každičký okamžik malinkatý,
a růže co vadnou za pohledu zběžném,
stávají se odměnou, pro blbce něžné.

Darují doteky, smyslné pohledy plné něhy,
hrají si hrou na doteky s bůžky chtíčů,
a z obyčejných básníků, pouze slova se hrnou,
pro jejich sílu a neschopnost v tomto světě být…

Tak v jakých hlubinách nachází se prozření…