Prokletá

Dívka zmatená,
jen do jemné látky svlečená,
od života rány dostává.

Zapomněla
že srdce si dělá své, tak jako dosud.
Proto na papír vepsaným
jménem svým
zpečetí osud.
Svou krví nahořklou.

Bláhová myšlenka zbavení bolesti?!
Jak byla troufalá!
Už neví, jak silné to bylo předtím,
neboť Ďáblu se upsala.

Zapomněla, jaké je žít
a jaké milovat,
bez vědomí vlastního okamžiku svůj život darovat.

Zapomněla, jak silné to bylo.
Že láska je lehká a křehká jak peříčko.
Nepamatuje si, jak mocné a silné je jediné slovíčko.
Slovíčko Navždy.