Anotace: O tom jak se mi žije samotnému ve světě,kde není koho milovat,kde není s kým si promluvit o čemkoliv,komu věřit bezhradně,není s kým sdílet chvíle.Pouze přežívání.
Stojím na šutru a hledím v dál,
zastavit čas bych si přál,
žádný cit,myšlenka nebo pohyb,
zůstal bych tam bez všech pochyb,
odstaven od své hlavy a srdce,
ale žít se musí,polyká se trpce.
Nemá cenu svůj život končit sám,
ale bez lásky žije se blbě dál.
Srdce busí jen tak naprázdno,
už ani neví kdy bylo fakt krásno,
neví kdy bylo jen a jen pro ni,
puklina se přesto velmi pomalu hojí,
bolí to sem tam ale neustále se vrací,
jak když se na dlouhé kalbě zvrací.
Život je tak prázdný,
chce to udělat krok rázný,
jít dál a zapomenout,
po řece dáke plout,
čekat na další lásku,
ať život nevisí na vlásku.
JR : Já umím prožívat život(aspoň z mého úhlu pohledu),ale tahle básnička není o tom jak beru život ale jak bez lásky pro mě nemá smysl a je prázdný a nicotný.
20.06.2010 15:51:00 | Ante portam inferam
Život není prázdný, jen když se ho bojíš. Milovat, důvěřovat, prožívat. Celý život je o prožívání, jestli máš pocit, že přežíváš... tak to možná bude tím, že nevěříš lidem a ani nechceš, protože jsme jen lidé, kteří mohou zklamat.
Naučit se milovat a brát v potaz tento fakt, to není zrovna jednoduché... ale jde to.
Až se dopracuješ k určitému klidu a smíření, bude ti líp ;-)
10.06.2010 13:12:00 | JR
no třošku kostrbaté s pár chybama ale myšlenka je pěkná (byť pesimistická)
30.05.2010 22:23:00 | angelicek