Má láska k tobě

Bledá zář kolem tvé hlavy
křídla tvá pouštějí pírka paví

Po bedrech svézá se tvůj šat
lesk tvůj nezmění se v mat

Řetízek obmotává korunku klíče
Had promlouvá do tvého ucha syče

Šelest perutí přehluší šum oceánů
vzlétáš, nadechneš se a v tu ránu

Kolem jen černo, černo, tma
probuzení z líbezného sna

Vstaneš z podušek, na nohou
v zrcadle, tvoje tvář, jenže: ou

To přece není tvoje tvář
a kam se poděla ta andělská zář?

Toť tvář zlosyna, antikrista
který zná jen slovo pomsta

Ostré rysy v tváři, v očích chlad
bodá mě až na kost, nebo snad

jsou to dýky skryté? Na mě hleď
kam ztratily se ohníčky, které
zdobily tvé líce zarumněné?
Ty slizký hade, kdopak jsi
přiznej se nebo zakusí
pařáty tvé černé sílu hned teď!

Já vím kdo jsi, ty taviči ker
tys kníže temnot, tys Lucifer!

Vidím je, klubko hadů, živoucích svatých zář
svíjí se nad čelem jak neliboucí spář

Křídla sic bílá, ale energie temná
naplňuje pocitem hrobek vzešlých ze dna

Ten klíč zcela určitě, neklam
pasuje do bran samotného Pekla!

V záhybu šatu tvého cosi se chvěje
pokušení, jenž uvede mě do závěje

Nikam jinam nesměřuje láska k tobě
těším se, těším, až spočinu vedle tebe v hrobě

Miluji tě, má lásko jediná