Nechápeš?

Pamatuju,
když padal sníh.
Ulice za domem
zdála se kouzelnou.
Nevědomí,
čím vlastně byla.
Pouhou zástěrkou sehranou.

A co na tom,
že jsem nejspíš trhle divná?
Kdo to vlastně vnímá,
když ne Ty?

Možná sněhová vločka,
co ukrývá vzpomínku
prohrané „Lásky“.
Stále to nechápeš, Blázínku?
Že možná mohli jsme být šťastní.

Sníh jarem zmizí,
bolestným okamžikem z dávna.
Tak najednou je cizí.
jak vločka zraněná.

...

A nakonec se ztratí v slzách.