Noc mezi stébly

Noc mezi stébly

Nastává noc, stmívá se a měsíc ožívá svým stříbrným svitem
mraky se stahují k sobě, kupí se, nabity zvukem a silou
svět se zabarvuje do tmavého dotyku bdění
ta barva noci ti barví tvoje krásné vlasy

Louka s bílou hlínou, která se nedrobí a nelepí
z níž stoupají až dolů dlouhá, jemná stébla ebene
u země mají svou vlastní barvu, dále je barví noc
a na koncích setnuty kovem drží tvar myslí daný

První dotknutí bylo krásné, jak pohlazení hřebce
touha opakovat zážitek narůstala, jak ebenové pruty
Jsou krásné jak vlákna semknutá, že převáží i vodu
ozdoba k pomilování oceánem