Kdysi dávno měl jsem tě rád,
byls pro mne víc než jen kamarád,
tys však ten cit poslal spát,
a nechals ho umírat.
Kde je ten cit teď,
když chtěl bys ho zpět?
Co bylo už není,
nepomůže klení,
sáms ho zatratil,
už se nevrátí,
nehodlám vzpomínat,
tak měl bys být rád,
žes stále ještě můj kamarád.
Nechtěj o de mě lásku,
když byla tu, tys odmítal,
měls nějakou pitomou krásku,
a teď rád bys do náruče mé zavítal?
Nenech se vysmát,
nejsem blbej,
jen děláš, že mne máš rád,
jen jdi, do náruče krasavic zdrhej,
však tam to máš nejvíc rád,
já pro tebe jsem jen kamarád,
ty pro mne také, příteli,
co odešlo, už se nevrátí,
měl jsem čekat, až se osmělíš?
Čekal jsem, jenže tys mou lásku stejně zatratil.