Na řece

Odraz tváří na vodě,
teče proudem do lodě.
Milenci si tisknou ruce
jejich život sotva v půlce;
najednou by někdo snad
jejich duše vzal by rád.

Oči Lenky zračí cosi,
vědí totiž jakou misí
mají projít naposledy;
zlomí všechny staré ledy.
Láska ledy prolomí,
ztěžklé jejich slzami.

Prosí Ondřej, ouvej, mýlka,
uběhla již drahná chvilka,
spása nikde na dosah,
váží ctnosti na mísách.
Zemřít v lásce, zemřít v strachu,
konec řečím, pospěš, brachu!

Kryvem leknínů plave kdosi,
život milenců zmařen, vem si
jejich duše s sebou tam,
kde nebeských bran září rám.
Stmívá se a spolu s řekou
plyne čas, lekníny kvetou.