Prosba k ochraně Tvé

I ty má lásko sladká, nezmírej
Jsi potok duše mé a odraz srdce mého
Když zor můj spatří velký vílí rej
Pak neuteč, jsi jejich díl, jeden z dílu stého.

Neplač do spaní, jsi růžový květ veselý
Někdy však i z černě vážka ušitá
Sněhobílých stop jsi král i král věčných svízelí
Jsi jako dávný chrám a modlící se mešita.

Posečkej chvíli malou, než prchnu v dálky temné
A ztratím všechno, co jsi mi dala
Tvé rysy, vlasy, oči, všechno jemné
A nechám Ti duši svou, aby ses nebála.

Čtvrtou slokou skály chtěl bych osloviti
Až se umoudří a snad i začnou kvést
Aby Ti řekly, že padáš ve tmu, strach máš míti
A aby pomáhaly svými stezkami Tě vést.

A stromy mají oči, i ty Tě snad též naučí
Jak máš chápat věčné světlo, skutečný srdce stav
Ponoř se do zarosené sítě jemné, pavoučí
Vyjdi ke mě vstříc a za mrak se nikdy nepostav.