Vzdálený polibek

S radostí sobě vlastní
můžu si klidně říct
náhle se můžu zasnít
v duchu Tě políbit.

Ač daleko jsi tisíc mil
můj polibek Ti doletí
všedi dnů snad na pár chvil
políbí Tě, odletí.

Jen pocit mého doteku
a vlhkost na Tvých rtech
nechá Tě chvíli v úleku
pak snad si vzpomeneš.

Jen závan mojí vůně
jen dotek vánku rtů
zas koukáš jako slůně
co našlo novou hru.

A tak tu tiše sedím
a myslím na Tebe
na oblaka hledím
a myslím na nebe.

Na všechno to krásné
co nám sebral čas
však vzpomínky jsou jasné
a pevné jako hráz.

A dokud tady budu
budu Tě milovat
děkovat osudu
a mít Tě stále rád.