Moře

My dva jsme ztracené duše
havrani na nebi
blesky v bouři
cvoci co toulají se světem
tančí mezi kapkami deště

ty jsi jen čarodějka
co v sobě má
sílu, která mě přitahuje
do tvého lůna
je to jak
ledový vítr
do plachet mého Drakkaru

každým dnem
více odhaluji tvé srdce
pomalu svlékám z něho korálky
jak šaty co padají
v podzimním podvečeru

pomalu vystupuješ ze stínů
vidím tvou tvář
není ošklivá
jak říkala si mi ve stínech
je nádherná
nemohu již otálet…

probuzení na lodi
vidím kolem sebe jen moře
zas to byl jen sen
kdy to bude skutečnost?

Havran mi snad cestu dál ukáže?!