Snění

Zase jednou sedím
nad ránem na schodech
chladný mramor
studí do dlaní.
Čekám kdo zakřičí
kdo první ukáže
kdo další mě obviní.
Vzpomínám a teskním
samotu pažemi objímám
nelituji své volby
jinak na výběr vlastně nemám.
Pohledem kloužu
po modrém vzoru
mozaice památek
jak jsi mě miloval
dnes v noci.
Polykám slzy a poslední vzlyky
naposledy dávám obličej do dlaní
než tvá ruka dotkne se kliky
a vytáhne mě ze snění
že nejsem tvá
a nikdo nikomu nepatří.