Amorova hlubina

Víš.. až tu jednou nebudu...

*

až se mé kapky krve spojí
rezivěny v pouti tanečnic
nesených v ohni se závoji
přeji abys pod suť dala tesklivo

A kdybys přec tiše stála
v toulkách sama před orloji
udivena zimou plískanic
prosím v růži cestu tvoji
jdi za štěstím ať není truchlivo

Až odejdu ze střípků chvění
žádám abys neplakala
nepřinesu v dešti víc
ke rtům
abys křídly psala
a průsvitně oblékala trnivo

Plamínek svíce plápolával
šepoty Bohů zádumčivých bran

Koráb je půlměsíc - zrcadlivá skála
ve vlnách ví
Tvé perly jasných očí

postrádám

*

Ty modravé hlubiny i tóny mořských pan

jsou tiché..skrytě..za noci...
i sedmikrásky
bezbranné na blankytě
jimiž jsem objímán

Snad v takové milé tmy
rozpouštím se
v trosečnících s úsvity
a v křehkých dálavách
i v klávesách
tenko citem nitě láká víš..

v ústrety s pocity

a něco odemknutě zvoní na řasách

Smí-li se má láska dotknout tvojí lásky

růže nach čte na klavíru..

To jen má duše
sova na papíru
hoří navzdory notovým netopýrům

To jen má duše
křídlící blíž a blíž uléhá pod perutě

a vítá Andělíčky
držící věrně klíč vetkaný v oceán

V modlitbě bosky živ
i v rosách zrcadlí Tě ze hladin pro labutě

Na nich tichým princem sniv
zprůzrační studánku hor
z křišťálů zněžnělých

a jarní skřivan v čas májových vánků
zas vyzpívá Tvou krásu do červánků

než uletí třešňovým květům
pro cukřenku i slánku
se vzpomínkou
hvězdičkám na odiv