Krabice vzpomínek

Schovala jsem ho.
Ten okamžik.
Aby nezmizel a zůstal stejně kouzelný.
Jenže zmizel.
Z krabice pod mou postelí.

Možná se ztratil
v tom zmatku,
co je v mojí hlavě.
Možná jen nevěděl,
jak důležitá byla ta chvíle.

...Co už nikdy nebude.

Tak mizí vzpomínky,
schované v krabičce.
Slzičky v úsměvu,
co našly útěchu
ve smutné hudbě,
v písničkách o hněvu.

Malují obrázky,
jako malý plamínek.
Snad pořád doufají ve štěstí,
ale jen ve chvíli
krabice vzpomínek.

...

Všechno co bylo, je pryč.
A zbyly jen básně.