Pro Jakinku

Já vím, že to nechápete,
proč když ani není moje,
vyměním klidně všechna moře,
za prosté kydání hnoje...

 
Že místo toho, abych snila,
o práci kdesi za oceánem,
tak malý domek s malou stájí,
je zamčený sen v srdci mém.

Že netoužím se dobře provdat,
a mít peněz tisíce,
ale prohánět se loukami a lesy,
to bych chtěla nejvíce.

Mám krásné vzpomínky,
na tohle léto s ní jako sen,
stále cítím srst její, to jak jsme mohly,
být jenom spolu, každičký den.

Vidím ji před sebou,
i to jak se mi na jízdárně fláká,
ona je nejlepší...
Moje milovaná Jaka.

Snad není ze všech koní nejkrásnější,
a pro vás ani zvláštní asi dosud,
ale pro mě bude navěky ta moje,
ta nejlepší kobyla, to je můj osud...

Miluju ji, a doopravdy,
žádnýho koně před ní tak ne,
a znám jich dost, malých i velkých
a ona jediná pro mě je...

Miluju její klus,
když jí nožičky kmitají,
i to loudání v kopci,
než pokusí se zmizet potají...

Miluju ten pocit
když se mnou cválala,
v tu chvíli, tam uprostřed těch polí,
byly jsme jen my dvě, ona a já.

Miluju její hřívu,
její čumáček, ouška, kopýtka,
očičko zdravý i nemocný,
ona je... Prostě moje Jakitka.

Klidně se pro ni poperu se životem,
a klidně třeba hned,
já jsem jí v létě dala slib
a ten chci dodržet.