Na rozšeptánce řase

Jsou jitra plná kuropění
za zavřenými víčky
a srdce
z krajin věje snění
ukrytá do dlaničky

Jsou jitra plná vůně ženy
jimž Anděl rožnul cit
a přece nesmím do básničky
slzičky zrcadlit

to není Solněnka

Na stěny vidí svíčky
obrazy mořských příběhů

Bez křídel nemám na lodičky
a barvím
stopy zrnky kávy
v životě jsem na dně lžičky
jen socha pro něhu

A ty mi říkáš

Olalá hochu nebuď z cukru

Jsou jitra..mile toulavá

plná kuropění
růžová na břehu
Mezi námi

zpěvy bystřin zvou.. ke svítání
Amora ve střehu

Rozplynem

sebe v kráse intim
dočasných noclehů
u pestrých bunkrů z jehličí

Podzim češe rubín stromů

víš..já vím...

Jsou jitra jépičí

lištičky mající oltáříček z ostružin

...zaříkávající draky meluzín
skrz oceány tónů
aniž se nalíčí a jemně nařasí

A hlasy?
Z nitra se ztrácí

Viš..
odletěly vlaštovky a já šel
pro antracit

zastavit mráz co vzal čas
vzpomínce na oheň

Pohárky rtů
praskavá proutí
pálí tu
jednoslovnou vášeň
zase
pálí a rmoutí
když v každém ze Sbohem
uvízl dívčí trn
i vločky Tvých J'taime
na rozšeptánce řase