Stačí láska, stačí víra

Jakpak se cítíš samotná a poražená?
Nevnímám nic víc než, že jsem unavená.
Jakpak se cítíš, celá cesta byla zbytečná?
Snažím se zůstat milující a ne netečná.
Pročpak jsi dnes ráno rezignovala z boje?
Přítel není můj, jen láska ta zůstala moje.
Pročpak máš strach z neopětovaného citu?
Je to má zkušenost, většina uvázne v sítu.
Co by sis přála, kdybys měla jedno přání?
Darovala bych jej Bohu jako poděkování.
Co by tě potěšilo v této chvíli, právě teď?
Pár upřímných, vroucích vět a obnovený svět.
Není už úniku, není cesty zpátky, to ti nevadí?
Jsem smířená s svým osudem a jsem v pořadí.
Není ti líto času, který utekl a odplul jak voda?
Poznala jsem štěstí i tíhu lásky, žádná škoda.
Už mě nenapadá, na co bych se měl ještě ptát?
Je to jednoduché a prosté: má mě ráda, mám ji rád?
Už je příliš pozdě na tyhle důležité otázky.
Pokud sis vybral cestu pohodlnou bez lásky.
Dala´s mi mnoho šancí, já je nevyužil, promrhal.
Jsem člověk, který chybuje a má srdeční sval.
Dala´s mi lásku, já nevěděl jak dál, co s ní.
Tvá slova ve mně ožívají znovu a dál zní.
Občas jsem sobecký, autoritativní, bezcitný.
Rozhodl jsi se náhle: opustit mě a být s ní.
Občas nechápu, kam míří tvá slova a tvé činy.
Každý jsme v něčem stejný, v něčem jiný.
Jak smazat svoje prohřešky, chyby a viny?
Možná jsi ve vztahu málo otevřený, líný.
Jak napravit své omyly a obnovit důvěru?
Odpověz si sám, nenapovím, na mou věru.
Je ještě šance znovu obnovit náš vztah?
Jak hluboce mě znáš, kam až by jsi sáh?
Je to konec či počátek společné cesty?
Nic neslibuji, nevím, mažu staré resty.
Mám tedy nebo nemám příležitost, naději?
Dávno již nesklízím, velmi dávno neseji.
Mám se pokořit a zdolat pýchy své skálu?
Pokora je výsost, ctnost vladařů a králů.