Hra na život

Má v sobě poušť
nahou prázdnou krajinu
starých rozpínavých dun
miliony suchých zrn
v nekonečnu

bez očí
poznání jasu
v podřepu hledí vzhůru
a ptá se
kam jsem to došla

po kopcích téhle země
přes zločiny savců
jež míjí tažní ptáci
a lidskost k nim nedohlédne

kam jsem to došla
po cestách pastevců
jejichž dlaně nemají čáry života
a kde ozvěny se napasou
mezi stády

kam jsem to došla
přes kaluže rozlitých číší
bez tvých očí

…………………………………
tam kde umírám znovu a znovu
protože oba toho víme moc