Po půlnoci

Ty sedíš u stolu a usínáš
Já nemohu spát
Tak bdím
Myšlenkou svíčku zhasínáš
Já myšlenku Tvou
Zachytím
Budu vánkem Tvým
Plamínek svíčky zaplaším

Tak uléhám
Do tmy hledím
Hledám v ní Tebe
Vnímám Tvou přítomnost
Srdce mi prudce tluče
Na poplach křičí
Udělej něco!
Div se nerozskočí
Rozum říká
Srdce jedno bláznivé
Ti dva se perou
Srdce má vášeň
Rozum argumenty
Ne!

Tak ležím dál
Nespím
Skoro nedýchám
Mým tělem proudí
Lomcuje s ním horká krev
Neslyším než
Vlastního srdce tlukot a řev

Předstírám spánek
Když Ty se probudíš
Z pokoje odcházíš
Tiše jako myš
Staré rozvrzané dveře
V úctě k půlnoci
Nevydají ani hlásku
A škvírou dovnitř
Nechají projít
Světla pásku

Najednou mě popadne touha
Rozběhnout se za Tebou
Říct Ti úplně všechno
Ale Ty jsi dávno pryč
Já se svou nadějí zmařenou
A dveřím je to jedno

Pohltila Tě noc
Nevím kde je Tě konce
Však Tvé myšlenky mají moc
Zaznívat jako zvonce
V mých uších
Slyším je cinkat zdáli
Krásné sny mi přály