Absolutní hlupák

Když ráno zničen se probouzím
a ze sprchy voda špínu smívá
ptám se opět proč jenom neblouzním
v zrcadle zamračen, nikdo se dívá.

Pak vrátí se zase, ta vzpomínka
při které mi žalem puká srdce
Proč bolest je ta jediná podmínka
a proč zasahuje mě tak prudce

Zkouším se zbavit, nechtěné strasti
tak prášky polikám proti bolesti
chlastem kladu si sám sobě pasti
drogami beru si poslední radosti

Jak utek čas ve značné míře
a mé léky se účinkem minou
já nechci skončit v téhle díře
ale přitom žádnou jinou..

Jak zastavím souboj srdce a hlavy
oba jsou mocní a mají své zbraně
kdo vyjde jak výtěz, z bitevní vřavy
jak poznat kdo stojí na správné straně.

Já tě nežádal a všechno jsi mi dala
jenže ted už o tom, můžu jen snít
asi to chápu, proč jsi to vzdala
Z boháče chuďas, začal v odpadkách žít

Vím že hlavu zvednu a hrdě se vztyčím
mrakodrapu bolesti překročím prah
Vzpomínka na tebe stane se ničím
a z toho má srdce mé největší strach…