Karneval

V tomhle nočním karnevalu,
V maskách téměř sžitých.
Ztrácím šperky v lidském davu,
V robách na chlup šitých.

Kamennost ta drží pevnost,
Šíje, zad a hlavy.
Pohrdání? Neústupnost?
Těch mám plné sady!

Nač bys masku z tváře sjímal,
Nač rozvazoval korzet?
Mlčel jsi a jen se díval,
A teď Tě to má mrzet?

Tanči tanec bez doteku! Jen drž oční spojení. Spolkni touhu, všechnu něhu a přijmi jak já smíření. Maska sžírá nejen tváře i v duši se vpíjí. Tenhle tanec vystihuje, žes byl mi pouhou chvílí.

Tóny konce dosahují,
Ruka k tělu padá.
A tvé potřeby usilují,
O co srdce žádá.

Za vějíř si skryju ústa,
Přestřihnu ten pohled.
Osamělost s chtíčem srůstá,
„ mít tě „ umí bolet.

Otočením opustím tě,
V pokoj jiný vejdu,
Tohle sama dlužím sobě,
Masku z tváře sejmu.

Tančils tanec bez doteku! Držels oční spojení. Spolkls touhu, všechnu něhu a přijmuls jak já smíření. Maska sžírá nejen tváře i v duši se vpila. Tenhle tanec potvrzuje, že jsem Ti chvílí byla.