Inkoustové jizvy

Jednou, je to už hrozně dávno,
mi na ruku napsal slova,
co nikdy nevyblednou...

Tehdy se kus jeho srdce,
do mě vryl hodně hluboko...
Dál než všechno ostatní.

Někdy jizvy pálí,
nekonečnou bolestí...
Lásky, smrti a toho všeho.

Ale jsou to jediné,
co mě drží...
Díky nim ještě žiju.

A vím, že až všechno skončí
a pomine.
Budou tam pořád...

A navždy pravdivé.
Cítím to...