Dopis

Píšu Vám - kde tu odvahu beru?
nebo nehoráznou drzost?
Nic lepšího si nevyberu...

Proč Vám píši?
Inu, je to prosté,
moje srdce vzplanulo,
prosím Vás o vyslyšení,
třebaže snad posté.

Bez Vás na zemi není pro mě místa,
když Vás zítra nepotkám -
umřu dozajista.

Píšu Vám tento list,
snad bude se Vám chtít ho číst.
Já do něj dala všechny své city,
časem ni Vašim "ne" nebudou však smyty.

Svět je plný krásných míst,
bez Vás - buďte si jist -
je všechno jenom prázdnou komnatou,
obrazem bez barev,
němou debatou.

Váš úsměv, zářící upřímně -
doufám vždy, že patří jenom mně -
mi vpil oheň do tváře.

Vždy, když Vás potkám,
v hrudi mám sto zvonů
bijících na poplach
neb k mému skonu?

Před očima mám jen Vás,
pro mě v tu chvíli zastavil se čas.
Vidím jen oči blankytné
a modlím se:
kéž se mi znovu příležitost naskytne
spatřit je.

Všechna má slova jsou v žebroví uvízlá,
představa snová
mi realitu odřízla.

Klečela bych před Vámi třeba celou věčnost,
vhoďte mě klidně lvům do jámy,
tady nejde o statečnost!

Nenávidím umělé verše,
přeplácaný kýč;
snad jsem tím řekla vše,
co jsem chtěla říct.......